blog.johniez.com

2011
Španělsko a Portugalsko
US + Kanada

2009
Západ USA - Kalifornie, Nevada, Utah, Arizona
Návštěva Osvětimi a Krakowa

Španělsko a Portugalsko

[13. 10. 2011 - 23. 10. 2011]

Se zbytkem dovolené přišel nápad podívat se s začínajícím podzimem na jih, do tepla. S lovem levných letenek padla volba na Španělsko, kam se dá levně letět a půjčit tam levně auto. Odtud to pak autem vzít do Portugalska. Koupil jsem za pár Euro letenky u Ryanairu, objednal na deset dní auto u Hertzu (110€) a nízkonákladová akce mohla začít.

Vzhledem k odletu z Bratislavy jsme se na tamní letiště museli vydat trochu dřív. Nejlépe vycházel vlak (časem, ne cenou). Zbyl nám čas i na přechod města pěšky z nádraží na letiště.. Byl to můj první let s Ryanair, boj o sedadla jsem tedy nečekal a sednul si na jedno z posledních volných míst. Bylo to celkem jedno - místo na nohy tam nebylo v podstatě nikde. Z těch cca 40 letů, co jsem již absolvoval, Ryanair suveréně vede - co se absence místa pro pasažéry týká :-).

V Alicante jsme přistáli zhruba o půlnoci a vše vypadalo zavřeně, až na pobočku Hertzu - naštěstí :-). Chlapík ve frontě přede mnou měl problém s placením VISA kartou, takže jsem začínal být se svou VISA kartou z mBank trochu nervózní. Ale není VISA jako VISA. Prošlo to.

Z Alicante jsme si dali noční přejezd do Toleda a po cca 200 km jízdy nás ve dvě v noci kontrolovali policajti, což jsem moc nečekal. Mimochodem, další den v Madridu nás opět kontrolovali. Už to vypadalo, že kontrol si ve Španělsku užijeme víc :-). Po prohlídce Toleda a Madridu jsme vyrazili směr Segovia a navečer jsme odbočili na lesní pěšinu, že přespíme. Projeli jsme kolem baráku, zaštěkal pes, vyběhlo několik lidí co naskákali do aut a vydali se za náma. Nic moc pocit, tak jsme na širším místě zastavili trochu bokem, nechali je projet a když to vypadalo, že o kus dál taky zastavili, tak jsme to otočili a hurá zpět na hlavní, přespat někde jinde :-). Takže jsme dojeli až k přehradě nedaleko Segovie, kde jsme opět přespali v autě.

Po ose Segovia (jeden z nejznámějších akvaduktů), Coca ("pískový" hrad) jsme projeli na severu parkem Picos de Europa k pobřeží a po severním pobřeží jsme dojeli až do Santiago de Compostela. Opět spíme v autě. Ráno nám kolem auta neustále chodí zástupy lidí, po rozkoukání zjišťujeme, že jsou to poutníci... V kostele v centru města mají konečnou stanici své pouti. My zde rozhodně nekončíme a vyrážíme do parku Peneda Geres, kde přejíždíme Portugalskou hranici (po úzké silnici v horách, kde se tak akorát vejdou dvě auta). Jedeme až do Bragy, kde je dominantou "schodiště" Bom Jesus do Monte. To jsme minuli, což si uvědomujeme následující den, v jiném městě, u stánku s pohledy :-). Do Bragy jsme totiž dorazili až pozdě večer, stihli jsme akorát rychlou noční prohlídku centra. A pokračujeme dál...

Další den se probouzíme v Guimaraes, kde pořádáme rychlou prohlídku města a míříme, po silnici s kruháčem snad každých 500 metrů, do Porta. Španělskem se po krásných silnicích cestovalo parádně. Hustě osídleným severem Portugalska se jede o poznání pomaleji. Všudypřítomné vesnice s 50 km/h limitem a tisíce kruháčů. V Portu parkujeme kdesi na sídlišti (raději si poznamenám gps souřadnice, předešlý večer jsme trochu hledali auto v Braze.. :)) a hurá do centra města, kde chodíme několik hodin. Porto je rozhodně zajímavý město. Večer přijíždíme do studentského města Coimbra. Večer to tu docela žilo :-). Musíme však dál - cílem je dojet do městečka Leiria.. Nakonec jsme dojeli až k Tomaru.

U Tomaru si prohlížíme parádní akvadukt a míříme k nejzápadnějšímu místu Evropy na Cabo da Roca. Prohlídku paláce v Sintře nestíháme (akorát zavírají), tak míříme k moři. V pobřežním městečku (vesničce) Azenhas do Mar si dáváme k večeři krevety a koukáme s místníma na fotbal. Vzhledem k ceně, co chtěli v nedalekém hotelu, spíme na pobřeží za zvuku moře opět v autě.. Holt nízkonákladová akce :-).

Národní palác v Sintře jsme si tedy prohlédli další den a zamířili jsme do nedalekého Lisabonu. Auto jsme nechali na sídlišti mimo centrum Lisabonu a dojeli metrem zbytek metrem. Centrum Lisabonu je plné zajímavých objektů. Kromě toho zde mají most hodně podobnej Golden Gate Bridge v San Franciscu. Za návštěvu stál i Belém a samotné centrum. Odpoledne a večer nás cesta vede do Lagosu, kde na pobřeží opět přespáváme v autě.

U Lagosu je parádní pobřeží a několik malých a celkem liduprázdných pláží. Moře ale moc čisté není - ale stejně se koupeme :-). Po jižním pobřeží míříme opět vstříc Španělsku. Projíždíme Seville a v noci nás vítá Cádiz. Asi jsem přehlídnul nějakou ceduli a ocitli jsme se neplánovaně v centru města :-). Vymotali jsme se však a dorazili do Tarify, což je tak 20 km přes moře do Maroka. Tím směrem míří i jedna z pevností na pobřeží :-).

Do Tangieru nakonec nejedeme a vydáváme se na Gibraltar. Gibraltar, jakožto půda Spojeného království, má nad sebou osobní černej mrak. Jinak je všude okolo nádherně modrá obloha. K celnici vede celkem dlouhá fronta, ale návštěvu Gibraltaru jsme si nemohli nechat ujít. Pak už jen přejezd letiště a objet skálu... Přes Malagu míříme do Granady, kde je k vidění hlavně Al Hambra. Vyjíždíme ještě k sjezdovkám v pohoří Sierra Nevada, koukáme na kopce a vyrážíme vstříc Alicante.

Na začátku naší cesty jsme zahlídli několik parádních hradů severně od Alicante, takže se k nim vracíme za světla. Pak už nezbývá než poslední koupel v moři na pláži v Alicante a dle pokynů, že máme auto vracet s co nejmenším množství benzínu v nádrži, jedeme na letiště (nemuseli jsme ani tlačit, ale fakt už to muselo jet na výpary). Najeli jsme nakonec 4600 km, takže ano, v autě jsme strávili hodně času :-).

Tlačenici a boj o místa v letadle Ryanairu necháváme ostatním, místo v uličce mi vůbec nevadí - aspoň tam můžu dát nohy, když se mi do přidělenýho prostoru téměř nevejdou. Bratislava nás vítá mrazem a sněžením - z cca 25 °C je rázem -5 °C :-/.

Fotky z cesty po Španělsku, Portugalsku a Gibraltaru


US + Kanada

[11. 6. 2011 - 6. 7. 2011]

Do US jsme se vrátili ani ne dva roky po předchozí návštěvě, takže nebylo potřeba obnovovat ESTA vízum. Teda alespoň pro mě ne :-). Během hledání letenek vznikl plán s návštěvou New Yorku a následným vnitrostátním přeletem do Seattle. Vycházelo to levněji a návštěva NY byla rozhodně zajímavá. Během těch pár dní v NY jsme se podívali na USS Intrepid, Central park, Times Square, do čínské čtvrti, Brooklynský most a vystáli si frontu na Empire State building. A nakonec jsme si neodpustili ani návštěvu Sochy Svobody.. New York je rozhodně město s parádní atmosférou!

Z NY přelétáme na severo-západní pobřeží do města Seattle. Zde vyzvedáváme auto a další den míříme na prohlídku do továrny Boeingu. Poté už naše cesta vede na sever do Kanady. Byrokratické kolečko s vyřizováním víz a navštěvovanám kanadské ambasády jsme absolvovali už v Praze, takže přejezd hranic doprovázelo jen několik otázek chlapíka na hranicích. Večer nás vítá zácpa ve Vancouveru, kde řádili domácí hokejoví fanoušci po prohře v sedmém finále Stanley cupu nad Bostonem.

Vancouver jsme si zařadili na seznam pěkných měst (Ota tam nakonec rok poté zamířil za prací), ale bylo potřeba jet dál. Čekal nás Whistler - oblast zaslíbená lyžařům a mtb jezdcům (a medvědům :)). A právě na kolech jsme si zde užívali. Místní traily plné lávek a skalek byly perfektní. Dwarf Nebula, Pinocchio’s Furniture a další.. prostě paráda!

Následující dny jsme trávili v Rocky Mountains - Jasper, Yoho, Banf. Zde jsme si užívali zasněžených hor, blízkých ledovců a jezer. Jak často se člověk v červnu brodí sněhem :-). Místy teda byla řádná kosa.. Poté bylo v plánu industriální Calgary - potřebovali jsme si trochu vyprat, což se nám v B&B ubytování podařilo (bohužel i se sušičkou, což na outdoor oblečení nemusí být ideální). V Calgary vlastně nebylo nic extra k vidění, dostali jsme doporučení na nedaleký Heritage park, kam jsme se nakonec podívali, ale extra nás nezaujal.

Z Calgary jsme se vydali do Waterton Lakes NP, kde bylo dost větrno a nejzajímavější traily byly kvůli dlouhé zimě a přetrvávající hrozbě lavin zavřené. Museli jsme se spokojit s jednodušším výletem. V kempu byly k vidění rodiny s obytným autobusem. Asi když už je karavan málo.. :-). Zde jsme se rozloučili s Kanadou a přejeli hranici zpět do US. Skrz Montanu jsme projeli do Wyomingu, kde je jeden z nejznámějších parků US - Yellowstone NP.

V Yellowstone si člověk užije gejzírů a nádherných teras s mrtvými stromy. Občas jsou k vidění medvědi a nějaké ty vodopády. Nad čím zůstával rozum stát však byli turisté z Indie, chodící i mimo dřevěné lávky (klidně i u cedulí varujících před nestabilním povrchem a možností kontaktu s kyselinou v půdě).. Z Yellowstonu jsme jeli na jih přes Grand Teton NP, což je na Google images neuvěřitelná pastva pro oči - připadal jsem si jak na výletu v Alpách :-). Vzhledem k tomu, že jsme neměli nejlepší počasí a ani moc času, stihli jsme jen kratičkou procházku.

Náš výlet se pomalu blížil ke konci. Přes Idaho jsme projeli do Salt Lake City v Utahu, kde bylo téměř vše zavřené - slavil se tu Den nezávislosti. Nějakou večeři se nám ale nakonec podařilo sehnat, třebaže to na to dlouho nevypadalo :-). Nezbývalo než vyklidit auto, sbalit se a ráno hurá na letiště..

Moje fotky, Štěpánovo fotky.

Detailnější popis psal VeN průběžně po nocích na dnes zrušený posterous - dostat se k tomu dá přes web archive.


Západ USA - Kalifornie, Nevada, Utah, Arizona

[3. 9. 2009 - 22. 9. 2009]

Na západ US, našlapaný národními parky, jsme se vydali v září 2009. Už před odletem, když jsme plánovali kam všude se podívat a kam se nepodívat, nám bylo jasné, že stihnout všechno se zkrátka nedá. Tři týdny je na tu oblast prostě málo.

Den, co má 33 hodin

Po příletu do San Franciska jsme na letišti vyzvedli objednané SUV. Paní co nám auto přistavila, se s ničím moc nepárala a ve stylu tady je auto a už zmizte odešla. My bychom ve skutečnosti i zmizeli, ale nedařilo se. Ta koukala, když jsem se jí ptal, jak se ten automat ovládá :) Nicméně se nakonec z parkovacího režimu přeřadit podařilo (musíte zabrzdit, když se chcete rozjet) a jeli jsme hledat hostel v SF.

San Francisko bylo svojí atmosférou perfektní začátek amerického výletu. Místa známá z her a filmů byla najednou realitou. Bezdomovci s nákupními košíky, spící pod lampou, hrající šachy v průchodu (lituju, že jsem se neodvážil je fotit). Prostě tak jak jsem si to představoval, tak to bylo. Ve dne potom Golden Gate, prudce klesající ulice s vodorovnejma křižovatkama, výhled na Alcatraz, park (not in scale).. to se musí zažít..

Labor day, camping day

Před cestou do Yosemite NP jsme si naplánovali zastávku u Lake Tahoe. Narazili jsme ovšem na problém sehnat místo v kempu. Kolem Lake Tahoe jich je sice nepočítaně, ale vzhledem k místnímu svátku práce a tedy prodlouženému víkendu snad celá Kalifornie vyrazila k jezeru kempovat. Na labor day je potřeba příště pamatovat, jezdili jsme tam do noci :)

Jezero samotné není špatné, ale zastávka v Emerald Bay by možná stačila. Fanoušky hry Fallout ale jistě potěší jízda po místech přenesená na herní mapu (Reno, Redding, Klamath..). Ostatní snad alespoň poměrně prudce stoupající pohoří Sierra Nevada s výhledem na pustou krajinu. Cesta je daleká a tak jsme převážně dřepěli v autě..

Yosemite

Před vjezdem do národního parku jsme zastavili u Mono Lake, jezera s velmi vysokou koncentrací soli. Poté už jsme uháněli po silnici linoucí se parkem, vyhlížejíc medvědy, s cílem dojet do Yosemite Village. Cestou nás odklonil chlapík v reflexní vestě, že kvůli požáru v parku je cesta zavřená a že to máme objet. Na otázku "jak je to daleko" se nám dostalo odpovědi že kousek. A sto let je dlouhá doba! Úplnej kousek to prostě nebyl. Ale dojeli jsme :).

Yosemite je rozhodně pěkný místo, ale chtělo by to o něco víc času, aby se člověk mohl podívat někam dál. Ve vesnici bylo snad víc lidí než ve městech, na dostupnějších stezkách jich taky chodilo celkem dost, ale věřím, že na vícedenní hike se tam už vydává málokdo. Ani my ne. V září je navíc dost sucho, takže vodopády, které nebyly úplně bez vody, tak byly spíš takovým čůrkem na skále :). Mist trail jsme zdolali za sucha (což se normálně nedá), Mirror lake byl bez vody, ale i tak to bylo dobrý.

Ve výše položeném kempu Tuolumne Meadows (2000mnm), kde nebyla elektřina nebo teplá voda, byl zážitek hnedle o něco zajímavější. Lidu zde bylo méně a při vaření večeře došlo i na setkání s medvědem. Ten se podíval do našeho otevřeného kufru auta, na nás, a pak líně odešel do tmy a do křoví. Jinak teda pohled na ohromný spáleniště, který ještě doutnalo když jsme odjížděli, byl trochu smutnej..

Ze tří tisíc do nuly

Před vjezdem do Death Valley se nám na displeji na palubce auta objevila informace, že je potřeba vyměnit olej. A tady zápisek v deníku končí.. nebo ne, nekončí. Údolím smrti jsme jeli převážně přes noc. Ve tři v noci byla venkovní teplota krásných 35°C. Silnice vedla chvílema ve třech tisících metrech nad mořem, chvílema pod úrovní moře. Ve sjezdech dostávaly zabrat hlavně brzdy, učíme se automatu vnutit nižší rychlostní stupeň pro brždění motorem. Noční zastávka v měsíční krajině na Zabriskie point a pak rychle spěcháme na Dante's view, kde jsme plánovali shlédnout východ slunce. Po ránu ještě vyzvedáváme geocache na pokraji parku (už bylo pořádný vedro) a míříme po silnicích, kde zatáčky jsou vzácností, do Las Vegas. Ve Vegas míříme kvůli servisnímu zásahu (ten olej) do pobočky autopůjčovny. Bohužel fasujeme jiný auto (s menším kufrem).

Ve Vegas bylo fakt vedro. Rozpálenej asfalt pěkně sálal, kamkoliv člověk šel, bylo potřeba projít kasínem (kde pro změnu bylo tak 19°C, takže venku vždycky přišla facka :)). Večer jsme si prošli Strip (hlavní třídu) kolem zmenšenejch pyramid, Eiffelovek a Soch svobody a podobnejch kýčů. Byl to spíš frustrující zážitek, všude milión lidí a hlavně na každym metru mexikánec pleskající lístečkem o ruku a vnucující tyto malý letáčky kolemjdoucím. Reklama na bordel samozřejmě. A na zemi byla těch lístečků už tak miliarda. Mexikánce s letáčkem střídali mexikánci prodávající lahve s vodou. Ty aspoň nebyli tak agresivní :). Las Vegas prostě nezaujalo.

The Grand Canyon state

Z Las Vegas míříme kolem Hoover Dam, kde si dáváme prohlídku útrob přehrady, do Arizony. Ke Grand Canyonu je to celkem štreka. Silnice vede skoro až k okraji kaňonu. Narozdíl od spousty kravaťáků, co jen nahoře vyskáčou z auta, nafotí a jedou dál, se jdeme projít a klesáme kaňonem. Nejdeme až dolů, ještě se musíme vrátit a vyrazit na cestu. Každopádně boty ten jemný prach z pěšiny vedoucí dolů jen tak neopustí. Ani ponožky. Špinaví jsme z toho dost :)

Nedaleko Page koukáme na perfektní meandry Colorada a míříme k Utahu, kde nedaleko hranic kempujeme. V kempu je sprcha za právě 8 čtvrťáků, které Lukáš záhy vytahuje z peněženky a mizí ve sprše. My ostatní tolik mincí nemáme a vymýšlíme plán, že se vykoupeme v nedaleké vodě. Ale než jsme k vodě došli, setmělo se a přestože to byla vodní plocha jako kráva, po tmě jsme jí už nenašli. Ten břeh byl snad nekonečnej. Museli jsme zrovna narazit na nějakou zátoku, jinak to nechápu :) Vykoupat se ale musíme a s Lukášovou pomocí několika čtvrťáků nám to po složení dává šanci na koupel. Každej máme tak minutu, ale jinak to fakt nešlo :)

Cestou do Arches, se stavujeme na západ slunce v Bryce Canyonu. Osobně se mi líbil víc než Grand Canyon. Hoodoos jsou perfektní. Protože chceme kempovat v Arches, kde je jen malej kemp a velkej zájem o něj a nedalo se to rezervovat přes internet, míříme přes celej Utah, abysme ráno byli mezi prvníma ve frontě na místa v kempu. To se nám podařilo. Rezervace těch pár míst je vždycky do půl hodiny po otevření pryč.

Déšť co správce parku nepamatoval

Arches je úžasný místo plný skalních útvarů a jsem rád, že jsme tam jeli. Bylo to daleko, ale rozhodně to za tu cestu stálo! Večer se sešly bořky ze tří světovejch stran a daly si sraz rovnou nad náma. Chvíli jsme měli strop stanu napláclej na obličej a pod náma tekl potok. Ale PEPPův novej Jurek to všechno vydržel :)

Další parky v Utahu jsou taky plný přírodních útvarů. Přes Canyonlands, Capitol Reef a Zion jsme se vraceli zpět. Hrubej plán byl dojet do Sequioa NP, což bylo teda sakra daleko. Vymysleli jsme druhou návštěvu Údolí smrti s pokusem podívat se na Race track - pohybující se kameny. Cesta ale byla příšerná. Jeli jsme děsně pomalu a pořád se nám přerovnával obsah kufru. Načež se uprostřed pustiny vyloupnul človíček s čelovkou - prej mu zdechlo auto a tak jde pěšky na stanici rangerů. Tak jsme to otočili, nabrali ho a zavezli ho tam. Šel by ještě pěkně dlouho, už tak vypadal že nebyl moc při smyslech :). Na stanici však nikdo nebyl, tak jsme ho hodili na okraj Údolí smrti a jeli se podívat do Sequoia parku..

Obří sekvoje jsou opravdu hodně impozantní. Normální stromy oproti nim vypadaly jak párátka. Nádhera. Výlet se ale chýlil ke konci. Před příjezdem do LA jsme ještě navštívili Malibu Creek - hlavní atrakcí je místo, kde se natáčel MASH. Pak už jen pár dní v LA, kde jsme navštívili Warner Bross studio (moc mě to nebralo), projeli si Mulholland Drive, prošli Hollywood Boulevard, zašlapali několik švábů, málem mě zatknula pobřežní hlídka, a.. už jen vrátit auto a přetrpět přelet Atlantiku.

Fotky


Návštěva Osvětimi a Krakowa

Výlet do Osvětimi byl plánován poměrně dlouho. Z Prahy je to kus cesty, takže bylo potřeba sehnat dostatek lidí, což se nakonec povedlo. Cestu jsme absolvovali v pěti lidech (převážně s kolegy z Jyxa). Konkrétně g3x + brácha, Blizzy, Pawell a já :-).

Plán výletu:

  • [pátek] večer odjezd z Prahy, příjezd do Českého Těšína
  • [sobota] dojezd do Osvětimi, prohlídka muzea; večer prohlídka Krakowa
  • [neděle] návštěva solného dolu Wieliczka; cesta do Prahy

Do Těšína jsme dojeli docela pozdě, odhadem hodinu po půlnoci. Výběr místa k přespání je ve tmě a autoatlasem celkem problém, ale nakonec jsme jedno krásný místo našli. Spalo se v autě, ve stanu i pod širákem :-).

V Chotěbuzi, kde jsme rozjímali při výběru noclehu, na Pawlla nějakej človíček asi jen tak nezapomene. Jestli se nezastavil, tak je z něj Forrest Gump ;-).

Sobota byla ve znamení brzkýho vstávání. Vstali jsme teda až v 7 hodin, cca po pěti hodinách spánku. Část Polska byla kvalitou silnice dobrá, ale pak to přišlo :-). Série nikde nekončících vesnic a tak vůbec..

Osvětim nás přivítala po deváté hodině. Jenomže skutečnost se s informacemi z webu muzea poněkud lišila. Vstup byl zdarma pouze před devátou, nebo po patnácté hodině. Jinak byl potřeba guide, kterého jsme nechtěli. Zašli jsme tedy nejprve do Auschwitz II, vzdáleného asi 3km a přístupného zdarma. Tábor je obrovský! Jeho projití chvíli trvá, návštěvu nelze než doporučit. K Auschwitz I jsme se vrátili kolem 14. hodiny, poobědvali a počkali až budou tři :-).

Uvnitř jsme prošli slavnou branou a mířili od baráku k baráku, ve kterých byly vystaveny dokumenty, fotky, předměty a spousta tabulí s informacemi. Za tři hodiny procházení jsme stihli projít odhadem něco málo přes polovinu přístupných baráků. Bez vody v teplém počasí byl zážitek o to větší..

Dalším cílem byl Krakow, kam jsme z Osvětimi dojeli kolem osmé hodiny, zaparkovali v centru a vyrazili na prohlídku. Noční Krakow je poměrně pěkný a celkem to tam i žije. Jen místo hospod mají kostely.. Takže pozdní večeře v pizzerii a hurá hledat místo ke spaní - už zase táhlo na půlnoc :-).

Hledání místa ke spaní byl poměrně tvrdej oříšek. U Wieliczky nebyl žádnej pořádnej les, všude jen baráky! Po úděsnym hledání jsme našli ucházející místo (ve skutečnosti nějaká příjezdová cesta k baráku na samotě).

Ráno jsme vstali opět brzy, abychom se do dolu dostali. Před devátou jsme koupili lístky - opět rozdíl oproti webu - lístky s anglicky mluvícím průvodcem byly dražší. V dole to nebylo vyloženě špatné, prohlídka trvala asi dvě hodiny a některá místa byla poměrně zajímavá. Místa plná nějakých soch mě zase tolik nebrala. Když to srovnám s výletem na Kokořín...

Cesta na povrch důlním výtahem, namačkaní v malé kabince v osmi lidech, několika patrech - paráda :-)

Po prohlídce jsme využili podzemní wifi síť :-), někteří navštívili muzeum hornictví a bylo po poledni - čas vydat se na cestu.

Cesta domů nebyla v tom vedru až tak příjemná - v Polsku byly zácpy. Několikrát jsme museli stavět a chladit motor, ale vše dobře dopadlo a kolem osmé hodiny nás přivítala Praha. Každopádně to byl povedenej vejlet, nelze než doporučit ;-).

Linky:

wikipedia.org

koncentracni-tabory.estranky.cz

kopalnia.pl

Více fotek v galerii.